Texty

Švédská 35, Praha 5 | ddsp5@seznam.cz | +420 777 317 773 | kontakty |

TEXTY ZVUKY VIDEA FOTKY

Texty

HYMNA DDS

ONDŘEJ NOVOTNÝ

Blondýni i brunetové, slyšte, zrzky, brunety,
k divadlu kdo jednou čuchne, že je navždy prokletý.

Divadlo se stane láskou, divadlo se stane vším,
divadlo se stane vášní a to ještě nekončím.

V divadle je mnoho světů,
někdy děti, jindy rváči,
někdy dáma na parketu
směje se ač je jí k pláči.

Čarodějům peklo radí
ze špatností cokoli,
tyhle triky trpaslíky
se Sněhurkou neskolí.

Dovolte nám pokračovat, bylo toho mnohem víc,
co jsme spolu prožili a co uteklo jako nic.

Dovolte nám pokračovat, pokud nejste ospalí,
co jsme spolu prožili a co jsme všechno poznali.

Vězte, pokud nejste líní,
že s úsměvem na líci,
zahnati lze pěknou svini
do uličky palicí.

Od pondělka do neděle
všechny dny že naše jsou,
že žirafy oněmělé
smutky z duše odnesou.

Voda, vítr v prachu cesty
v koloběhu kolotá,
poznali jsme, co je štěstí
i úmorná lopota.

Poznali jsme potlesk vřelý
a jak mizí do dáli.
Kameny jsme rozházeli,
a pak zase sbírali.

Tolikrát už páni chtěli
svléknout dívky donaha,
protože jim nechyběli
Smilorad a Odvaha.

Tolik planet vyšlo z nudy,
Mudrochů a Bělásků,
tolik bylo příliš rudých
kytic, pro ni, pro lásku.

Odpusťte teď, pěkně prosím, jeden takový náš trik,
jmenovitě neděkujem, vám všem jeden velký dík.

Byla by vás celá řada, co si s námi přišli hrát,
tak se sluší pro vás aspoň ještě kousek zazpívat.

Dvacet roků už je v trapu,
z dětí rostou dospělí,
přiložte si k srdci tlapu,
zdali jste to věděli.

Život je jak písnička
a jen pár slov stačí na ni.
A dívenka maličká
je slečna na vdávání.

Život je jak písnička,
jen s jednou krátkou slokou.
Co to bylo za kloučka!
Teď chodí na vysokou.

Jak jsme se tu sešli každý
z nás má na tom vlastní díl.
Někdo odešel už navždy
a jiný se narodil.

Na závěr vám popřejem klid v duši, radost v mysli,
na světě nic nového už člověk nevymyslí.

Hrajte si jak malí, i když máte prázdno v kase.
Co se dálo, bude se dít znova, zas a zase.

Co pro mě znamená DDS

Tomáš BRYCHTA:
Myslím si, že DDS je velmi zorganizované a velmi společenské. Myslím si, že velmi umí dobře přijmout člověka, který je tam nový (mluvím z vlastní zkušenosti). Když jsem poprvé viděl dveře DDS, velmi jsem se bál myslel jsem, že je to nejhorší den mého života, ale brzy jsem zjistil, jak jsem se mýlil. Všichni lidé se mnou jednali jako s rovnocenným člověkem, byli ke mně velmi milí a já jsem si říkal, že je to místo, kde se člověk neztratí. A když jsem poznal všechny lidi trochu blíž, tak jsem si řekl: ,,Sem patřím a odtud se nehnu." Nemám žádné námitky vůči DDS.
Jenom chci říct že rád spolupracuji s lidmi na DDS.

Samuel GALAN:
Milé DDS, jak jsem se k vám vlastně dostal a jak to bylo s mým divadlem…
Když jsem byl malý, hrozně rád jsem recitoval, a tak vznikl u nás doma nápad pokusit se o divadlo. Dnes chodím do DDS, nejen kvůli divadlu, ale i kamarádům, Veronikám a Zuzce. Mám rád pobyt v divadelních prostorách, nejvíce v Divadle v Rytířské. Těší mě, když se nám představení povede, když se líbíme a pobavíme diváky, improvizujeme… P.S.: DDS IS THE BEST!!!

Kristýna HRDLIČKOVÁ:
Co může člověk zjistit za půl roku o divadle aneb textík o DDS
Když jsem se před půl rokem rozhodla změnit „svůj“ dramaťák za nějaký… no, lepší, nebyla jsem si ani trochu jistá, do čeho půjdu, jestli vůbec do něčeho. Bylo mi čtrnáct a sehnat divadlo, které by v patnácti nekončilo, byl vážně oříšek. Pak jsem na internetu narazila na DDS Prahy 5 a vypadalo to nadějně. A ten víkend akorát hráli na Točníku představení, to se zrovna hodí! Šla jsem se na ty Tři mušketýry podívat. A byli neskuteční! Tohle nebyl žádný dramaťák, ale opravdové divadlo. A těm „dětem“ bylo rozhodně víc než čtrnáct. Díky hodině a půl smíchu, a také jejich D’Artagnanovi, jsem se rozhodla – k nim chci patřit taky.
Na dni otevřených dveří padla má nálada k bodu mrazu. Nevím, tak nějak jsem si vysnila, že se hned stanu součástí KLAPu a budu svou třídu zvát na představení, se mnou v hlavní roli. No jo, vím, byla jsem dost naivní, ale pravda je, že když jsem se dozvěděla, že žádný KLAP se nekoná, zato budu opět nejstarší ve Středňácích, byla jsem dost zklamaná.
Později jsem o tom přemýšlela a byla naštvaná mnohem víc na sebe. Před „šéfovou“, jak jsem se později dozvěděla, jsem se tedy zrovna nepředvedla. No jo, to jsem celá já. Co se dalo dělat, nezbývalo mi nic než si napravit reputaci. Rozhodla jsem se, že se budu pořádně snažit, aby se to první setkání nějak vylepšilo, a navíc – pořád ještě tu byla ta malá naděje, že když budu dost dobrá…
Tak jsem se do toho pořádně opřela. První zkouška dopadla, myslím, docela dobře. A i ta druhá a třetí a sedmá a… Bavily mě všechny. Ostatní mě hned vzali mezi sebe a já se těšila na každou středu. Snad nikdy jsem nebyla tak akční! A první odměna se dostavila – role Anjela ve Vánočním představení.
Jestli myslím, že jsem si napravila reputaci? Že jsem vedení ukázala, že na divadlo mám? Já nevím. A vlastně mě to ani nezajímá. Já totiž za ten půl rok něco zjistila. Nehraju pro to, abych ostatním předvedla, co umím. Abych si tak něco vybojovala. Divadlo je moje vášeň. Můj sen. Na pódiu se cítím ve svém živlu a hrála bych, ať jsem třeba sebehorší. Jasně, pořád by se mi líbilo vystupovat v představení na takové úrovni, jako jsou Tři mušketýři, ale jestli se do KLAPu dostanu za rok, za dva nebo vůbec, na tom mi už tak nezáleží. „Svou“ VOSU miluju a objevila jsem místo, kde svou vášeň, svůj sen můžu žít – DDS.

Alžběta HROUDOVÁ:
DDS
Když jsem poprvé přicházela do Švandova divadla na Dětské divadelní studio, ještě jsem netušila, co bych od toho měla očekávat. Ale hned na první hodině jsem to zjistila. Skvělá parta lidí, spousta zábavy, hraní a tvoření. Avšak nová překvapení na nás čekají pokaždé.
Všichni členové kroužku jsou sice rozdílní, ale tím spíše tvoříme jeden celek, protože každý do divadla může přinést něco svého, a tak se navzájem výborně doplňujeme. Jedna věc však spojuje všechny bez rozdílu. Zapálení pro divadlo.
Ve studiu se však vyřádí nejen milovníci herectví, ale i výtvarného umění, hudby, zpěvu či tance. Je to místo, kde můžete bez obav plně vyjádřit svou originalitu a vaše fantazie je tu vždy vítaná. S trémou si nemusíte dělat starosti, lektorky ví, že před publikem ji zažívá každý, a tak je v kroužku věnován i prostor k jejímu překonávání. K tomu pomáhá také přátelská atmosféra celého souboru, kde se učíme navzájem se respektovat, radit si a společně pracovat na zlepšování herectví v našich divadelních výstupech, a tak nástupem do DDS nezískáváme jen přehled o celé divadelní tvorbě či větší herecké sebevědomí, ale i partu nových kamarádů.
Nekonečné množství her, cvičení, jazykolamů, hereckých etud a tvoření nás doprovází po celý rok, ale naší hlavní náplní je nacvičování představení, které máme možnost ukázat i na veřejnosti. Pronikáváme tak do hlubin divadelního umění, které se tak stává součástí našeho já.

Libuše KOBRYNOVÁ:
DDS
- je pro mě velikou ctí tam chodit, i když musím dojíždět, ale i tak je to fajn
- v DDS jsem poznala nové suprové přátele
- dává mi nové věci a otevírá bránu do nového světa…světa fantazie, světa, kde je tréma brána jako chvilkový stav…po nějakém čase zjistíte, že to, co pociťujete není tréma, ale jen takový strach, který se s dobrou partou překoná…v DDS ta parta je a já jsem jí vděčná…děkuji DDS, že mi dalo něco nového…

Adam KOŘÁN:
Hrát divadlo mě opravdu baví a DDS Švandova divadla pro mě hodně znamená. Společně cvičíme nová divadelní představení a s radostí pozoruji výsledek naší práce na pódiu. Nevytváříme ale jen divadelní představení. Provozujeme také výtvarnou dílnu, kde si vytváříme např. kostýmy. Zkrátka a dobře DDS Švandova divadla navštěvuji velmi rád. Hana KOŘÁNOVÁ
V DDS vždy zapomenu na všechny starosti. Baví mě jak hraní divadla, tak výtvarná výchova. Samozřejmě mě baví i různé hry, které v DDS hrajeme. užijeme si zde moc legrace. Je to tu super!

Vladimír KREJČÍ:
Chodím do DDS, protože mám rád divadlo. Jednou jsem si řekl: "Vláďo, co kdyby si taky hrál. DDS je super, baví mě a doufám, že se k nám někdo další přidá.

Isabela NAVRÁTILOVÁ:
DDS, je pro mě místo lásky a zábavy k divadlu. Je tu jedno jestli máme talent na sportování, tancování, zpívání nebo třeba na blbnutí. Je tu jedno jestli ti je 10 nebo 17. Každý je tu roven každému. .Samozřejmě, že máme úctu k druhým, i ke starším! Já si osobně myslím, že DDS je svět plný divadla, malování, radosti, lásky a štěstí. Z DDS jsem si odnesla, abych se nikdy nestyděla a říkala narovinu, co si myslím, ale slušně!!! (a abych se zlepšila v češtině )

Veronika NEJEDLÁ:
Co pro mě znamená DDS:
„DDS = dobrý důvod k smíchu :)“

Mikuláš PAUL:
DDS
1. Pracujeme vždy společně
2. Jsme si všichni rovni
3. Nehandrkujeme se
4. Nemluvíme sprostě
Na DDS chodím velmi rád protože je to místo kde se můžu pořádně vyřádit. :-D

Daniela SAMSONOVÁ:
DDS pro mě není jenom kroužek, kde trávím volný čas, je to pro mě způsob, jak utéct od nudného černobílého světa do fantazie, a tam je možné být kýmkoliv a dělat cokoliv. Nenašla jsem si tam jenom známé, ale přátele, co mě umí vždycky rozesmát a pomoct. Divadlo je asi jediná láska na celý život a DDS mi umožnilo ji objevit a dalo mi taková imaginární křídla, která mi vždy připomenou ten den, kdy jsem poprvé stála na tom malém jevišťátku a slyšela potlesk, tak od té doby vím, že do DDS patřím.

Zuzana ŠUBRTOVÁ:
DDS is the best!
Myslím si, že tohle mluví za vše. Když jsem poprvé šla na DDS, byla jsem trochu nervózní, ale to se okamžitě změnilo, jakmile jsem přešla práh dveří. A to se za ten rok a půl, co jsem tady nezměnilo. Každý týden už se těším, až přijde středa a já konečně uvidím své kamarády a milé lektorky. Když nacvičujeme nové vystoupení, je to vždy velká legrace. Mám to tady moc ráda a už bych nechtěla měnit!!! :D

Kristýna TARDÍKOVÁ:
DDS je opravdu fajn… Jsou tu moc fajn lidi. Je to místo, kde se můžu odreagovat a být sama sebou.. Nejlepší je, že si tam mezi sebou rozumíme.. Společně se často nasmějeme a je to opravdu super. Hrozně ráda sem chodím. Baví mě to…

Grace Zita ZAVŘEL:
DDS je skvělé místo pro zábavu a uvolnění. Naučí vás lépe hrát v různých hrách, etudách a divadelních představení. Kdybych si mohla vybrat jakékoliv divadlo na světe, nezměnila by jsem názor a určitě zůstala v DDS.